„Nelze být opravdu šťastnými, když děláme něco, co nás nenaplňuje, a pro co nemáme jiskry v očích.“

Otázkou je… JAK TO JDE ZMĚNIT?

Bylo 7:15 ráno….

Crrrrrrrrrrrrrrrr! Zvoní budík…. “Ještě nee, ještě chvíli!”, říkám si v duchu. Vůbec se mi nechtělo vstávat. (opět) Chvíli ležím pod polštářem a převaluju se ze strany na stranu… Po třetím zazvonění tak nějak chápu, že prostě musím.

“Ty jo to je hodin! Na cvičení není čas a snídani snad vezmu někde při cestě…”

Byl tu další den plný nekonečného množství emailů a já si připadal, že řeším pořád to samé. Jako bych měl každý den déjà vu…

Po pár schůzkách se už cítím s energií někde pod bodem mrazu. Jako bych měl při sobě pořádného upíra… A on stále sál… Do toho ještě přišlo několik telefonátů s “velmi milými” zákazníky, kdy si občas říkám, jak může být někdo takhle natvrdlý a nechápat, co jsem mu napsal?

Nejraději bych odešel dřív. Ach, vypnout! To bych si moc přál. Alespoň na chvíli “zmizet” do jiného světa… (Možná právě proto občas projíždím Facebook i když mám pracovat.)

Venku už se stmívá a já mám pocit, že den uběhnul jako voda a nic jsem neudělal. NIC. Cestou z práce se mi honí tisíce myšlenek nad tím, co všechno ještě “musím” stihnout a co mě tak nevyhnutelně čeká… Přijdu domů, kdy už ani nevím, jak se jmenuju, a tam ještě jako po výbuchu bomby! “No na to už fakt nemám sílu…”, a mířím k lednici pro něco k snědku.

Přijde VÁM, že se v něčem z toho také alespoň trošku vidíte?

Tohle bylo 12 let nazpět, kdy jsem vysedával den za dnem za počítačem. Dříve v dětském věku mě to ještě bavilo (bylo to něco nového, co jsem do té doby neznal), ale postupem času mě to začalo více a více ubíjet. Doslova zabíjet…

[/text_block]

Jak se však uplatnit, když si myslíme, že nám nic jiného líp prostě nepůjde? A už ani nevidíme východisko z této patové situace? A plnění snů se prostě NEDĚJE?

… O pár let poté byste mě viděli, jak ležím s drinkem u privátního bazénu v plážové vilce na Bali a dělám to, co miluji. Tvořím… Týdny ubíhají a já vstávám každý den v čase, kdy chci a ne kdy musím. Budík jsem už dávno vyhodil. Následuje chutná zdravá snídaně, ranní jóga a plavání. Někdy se jdeme s partnerkou potápět, jindy zmizíme na motorce k vodopádům, a jindy ho zase zasvětím tvoření a seberealizaci. Dle chuti. Protože teď už nemusím to, co chtějí druzí, ale to, co chci jen já sám. Jen takový život mi dává smysl.

Do naplněného a bohatého života jsem se však nedostal díky proseděným létům v práci děláním něčeho pro někoho, co ještě postrádalo skutečný smysl, a bylo to jen pro výplatu. (Z té se ostatně ještě nikdo nikdy bohatým nestal)

Ale právě tím, že jsem pochopil 7 kroků, které vedou k proměně naší skutečné vášně a toho, co milujeme, k vytváření hodnoty a následně k ziskům, které si také právem zasloužíme.

Protože v dnešní době vnímám, že je velmi těžké se zorientovat mezi správnými a nesprávnými informacemi, jsem naprosto odhodlaný pomoci Vám vyhrát.

A tak s Vámi chci dnes sdílet fantastickou možnost, jak bych Vám to vše mohl předat i bez dlouhých roků tvrdé dřiny a nejistého hledání té jedné funkční cestičky v bludišti, ve kterém se tolik lidí točí stále dokola.

Mnozí mě přitom od toho odrazovali, neboť si dobře uvědomují, že jakmile tuto cestičku jednou objevíte a vydáte se po ní, přestanete plnit sny jim a začnete plnit sny sobě. 

Pokud tak máte pocit, že Vám v životě něco chybí, jsem naprosto nadšený, že jste se dostali až k této stránce a mohu Vám ukázat systematický a jednoduchý způsob, jak vystavět už za krátký čas svůj život v mistrovské dílo, do kterého budete nadchnutí a o jakém budete chtít vyprávět. 

Vydejte se se mnou na nejúžasnější jízdu svého nového vzrušujícího života.
Abyste i VY mohli hrdě prohlásit:

[/text_block]

“Miluju svůj život! Miluju svou práci!
Můj život stojí opravdu za to!”